Jistebnice, naše milé rodiště.
Antonín Pešek 1873-1955

V táborském kraji v údolí leží město Jistebnice, vrchy a kopce v okolí, Stará hora, Šibenice. Sedmero vrchů kolkolem věnčí mé milé rodiště, na jednom kaple se zvonkem, s rozhledem krásným na pouště. Na čtyři strany silnice, do vesnic polí, dvanáct cest, na sever,západ štěpnice, na jihu zámek s parkem jest. U všech cest, silnic, stromů řad, na hrázích rybníků smrky a olše, založen také nový sad, rozkošné zajisté okolí naše. Půjdeš-li silnicí k Táboru, po stranách alej topolů, nazpět-li, když se ohlédneš, uvidíš školu, kostel, věž, jak ony nad městem vévodí, škola má dvoje poschodí. Na věži střecha zvonová - na ní se houpá poledník, níže lze spatřit ciferník; trochu níž ještě dva zvony, umíráček a Michal objemný. Jejich zvuk souladně nese se, volaje k modlitbě do chrámu, Michael na křídlech povznese mysl všech zbožných křesťanů. Kostel již starý pět set let, nová radnice let deset, stojí jak úhledná nevěsta, mající v průčelí erb města, na bílém poli červená růže, pět listů dokola. Náměstí nově dlážděno, kolem kašen nasázeno, několik akátů kvetoucích i také řadou v ulicích. Nejlepší ulice Palacká, dlažba a chodníky po straně, kdo má čas, hezká tu procházka až na most přes potok Cedron jde. Potok, ten přichází ze dvou stran, dolů od Smolíku, Chadimáku stékají se spolu, v místě, jež ''Ostrůvkem'' plove, západním pak směrem svoje vody v Smutný potok vlévá spojeným pak tokem znova končí, vzdálen Jistebnice, za Bechyní do Lužnice. Pak, kde se dvě cesty pojí, ze dvoru a městečka, v stínu dvou kaštanů stojí Matky Boží kaplička. Naproti byt zahradníkův, k němuž dvéře zazdili, aby večer při měsíčku schůzky mladých zkazili. Odtud táhne se zeď parku, k obrostlému vrátných domku, kde železná vrata jsou s mnohou pěknou ozdobou. Vejdi dovnitř stromořadím lip, keřů a kaštanů, brzy přijdeš k zámku nahoru. Vystavený v době novější na mírném tu stojí návrší, maje schodiště a balkon též, spolu krásnou, romantickou věž a za ní rudobílý prapor vlaje, hodin hlas zn,í jak když hraje a před zámkem taras, schody a koberec květinový v symetricky správném slohu, souladu skýtá pohled libý oku, mysli dobrou náladu. Ve stinném loubí prostřed houští lavička a stoleček, za smrčinou v rohu jižním zarostlý je domeček. Podobá se tvrzi málem z balvanů a kamení, jeho zdi se kryjí stále v břečťanové zeleni. Smrž a rybník pivovarský zvláště činí dojem hezký, v prostřed něho na ostrově besídka a stromy mnohé. Též jeskyně panny Lurdské mile dojme oko lidské, dřevěný zde také kříž, na něm krásný Pán Ježíš s bolestným výrazem ve tváři a z očí mu láska září. Večerní září červánků třpytí se okna na zámku, ohnivým leskem do zlata schází jen princezna zakletá, aby byl jako v pohádce, kde slouží hosti, tajné ruce. Uprostřed háje květů háv zdi a věž vypíná jako páv, k ozdobě kraje valně přispívá, panstvo sem na léto přijíždívá. Otomar Nádherný, svobodný pán zřídil tu překrásný, nádherný stan. Založil rozsáhlý hrazený park, konírnu, kurníky, vrátnice u dvojích vrat. Na podzim na hony přijíždí zas, oj, jak tam veselo bývá ten čas. Lovecká družina vyjíždí v kraj přes pole, lučiny, lesy a háj. Postřílí zajíců, koroptví též i srnců, vrací se vesele, v smíchu a hlaholu mnohých honců. Na zámku nastanou hody a zábavy, za hudby veselá chasa se baví, baroni, hrabata, šlechtické dcery tráví zde po hodech skvostné večery. Hosté se rozjedou i páni odjedou, než bude mráz. Odjedou do Vídně a v zdejší krajině smutně je zas. Hledíme na východ, uzříme Tisovou, Ovčín a rybníky a výše Orlov a za ním Dehetník, listnatý les,pak za ním pramalou, maličkou ves. V rybníku Smolíku bývá koupadlo, v hostinci ''U Hvězdy'' pěkné divadlo. Můžem se baviti dosti často příjemnou vycházkou ven za město. Pojďme již k rybníkům, v třešňový sad, jinde dnes parno jest, zde vane chlad. Zapějem, okřejem, co stačí plíce, rozkveť a šťastna buď, naše Jistebnice!


 
Známka.jpg
c.jpg
Logo Milan Pešek.jpg
POHLEDNICE JISTEBNICE

SESTRY BLAŽKOVI ZE SKRÝCHOVA U OPAŘAN

Srostlé sestry Josefa a Růžena Blažkovy se staly svými uměleckými výstupy senzací doma i v zahraničí. K jejich popularitě přispěla samozřejmě i jejich fyzická abnormálnost.

Sestry se narodily 20. ledna 1878 ve Skrýchově u Opařan v Táborském kraji v rodině vlastníků malého hospodářství. Blažkovi už měli jednu dceru Annu, po dvojčatech se narodil ještě syn František. Pro matku nebyl porod dvojčat snadný a ještě víc se vyděsila, když novorozence spatřila.

Srdce jim bijou jako zvony

Narozené holčičky byly srostlé v pánvi, což matku ohromilo. Starý lékař z Opařan, který je přivedl na svět, se s něčím takovým jaktěživo nesetkal a ani nemohl odpovědět, jak se budou děti vyvíjet.

Sestry Blažkovy před představením.

Sestry Blažkovy před představením.

FOTO: archív Lenky Bobíkové

Šokovanou matku ale utěšoval: „Srdce jim bijou jako zvony, a to je teď nejdůležitější.“ Jeho slova se potvrdila – dívky byly zdravé.

Proti jiným siamským dvojčatům měla každá obě nohy. Hrály si stejně jako ostatní děti, byly veselé a čilé. V pozdějších letech se ale ukázalo, že neustálé spojení bylo pro ně stresující, vyčerpávající a obě tato situace plnila zlostí.

Zdravotní stav obou dívek byl neřešitelný – lékaři v Praze prohlásili, že operace vůbec nepřipadá ze zdravotních důvodů v úvahu. Objevila se ale možnost, jak sestry vybavit pro život. Začal se o ně zajímat vzdělaný švihák, jistý hrabě Nádherný, který jejich matce vzkázal: „Buďte šťastná, matko. Jednou vám vydělají velké peníze.“ Nemýlil se. Však jim také sám dopomohl k úspěchu.

Platil jim z vlastních prostředků domácího učitele, protože do normální lavice by se nevešly. Učily se kromě jiného francouzštině a němčině, ale také hře na xylofon, na housle a zpěvu.

Už v devíti letech je fotografovali do novin a brzy se Růžena a Josefa staly středem zájmu agentů a obchodníků.

Sestry si za vydělané peníze pořídily hospodu v Sepekově, kterou pronajímaly.

Sestry si za vydělané peníze pořídily hospodu v Sepekově, kterou pronajímaly.

FOTO: Vasil Bobík

Měly vlastního impresária Ika Rosea, který jim půjčoval peníze a pomáhal zajišťovat jejich umělecký program. Sestry zpívaly, hrály, vystupovaly v jednotlivých městech v českých zemích i v pražském karlínském divadle. Zvědavé obecenstvo bylo nadšeno. Nakonec sestry odjely do USA.

V Americe zpívaly laciné kuplety vedle údajně nejvyššího muže světa Van Alberta of Holland a javanského trpaslíka Paniho, který předváděl komická čísla. K varieté také patřil bezruký Freddie, který používal obratně nohy místo paží, a nejtěžší žena na světě.

Růžena milovala whisky

Dvojčata se snažila alespoň vizuálně od sebe odlišit – sestry se odlišně oblékaly, Josefa si dala vlasy obarvit na červeno, kdežto Růžena měla tmavé. Různý byl i jejich temperament. Růžena se stále smála, Josefa byla zlostná a svárlivá. Jejich exotičnost k nim přivábila i zvídavého novináře Egona Ervina Kische. Okouzlovaly ho, sledoval jejich život a psal o nich.

Rodiče dvojčat Blažkových bydleli ve mlýně Kvěchov.

Rodiče dvojčat Blažkových bydleli ve mlýně Kvěchov.

FOTO: Vasil Bobík

Vylíčil scénu z 20. dubna 1912, která se odehrála v Grandhotelu Evropa v Praze. Uprostřed apartmánu se přetahovala rudovlasá Josefa se svou tmavovlasou sestrou. Růžena se natahovala po láhvi whisky na stole, kdežto Josefa se ji snažila odtáhnout ke dveřím. Připomínaly svými červenozelenými šaty strašidelný lampión. Sestry se hádaly, protože Růžena milovala whisky, kdežto svárlivá Josefa pít nechtěla. Silnější Růžena nakonec zvítězila.

Přes všechny neshody byly ale obě sestry obchodně zdatné a podnikavé. Nechaly si postavit hospodu v Sepekově a pronajímaly ji. Do Sepekova se jejich rodiče odstěhovali k provdané dceři Anně, manželce mlynáře a majitele mlýna Kvěchov, Chocholy. Sestry rodiče pravidelně navštěvovaly.

V dubnu roku 1910 se po dvojčatech začal shánět Egon Ervin Kisch, protože se na čas jako by propadla do země. A byl překvapen. Pomocí pátrání a úplatků zjistil, že sestry jsou na klinice známého chirurga Otakara Kukuly v Praze. Tam se právě v dubnu 1910 stala Růžena matkou syna Františka.

Smetanu slízla sestra

Pro Kische to byla senzace. Vydával se za lékaře, pronikl na kliniku a viděl své. „A tak jsem je nakonec uviděl. Ležely na posteli, Růžena se smála a vypadala šťastně, Josefa jako obvykle zamračeně a zlostně. Později jsem viděl jejich fotografii i s chlapečkem a Josefa se opět kabonila a naznačovala, že se v této společnosti octla jen nemilou náhodou.“

Prý si často stěžovala, jak ona, panna, přijde k tomu, aby jí teklo mléko, aby i ona cítila porodní bolesti, když všechnu sladkou smetanu už slízla sestra.
Růženin milostný vztah zůstal tajemstvím, které do konce života sestry neprozradily. Františkova otce nikdo neznal.

Spekulovalo se o impresáriovi či několika členech varietního souboru. Jisté je, že se vlastně obě staly matkami, byť o sexuální život měla zájem jen Růžena. Josefa podle vlastních slov dopadla jako Panna Maria, kde nic tu nic a najednou je matkou.

Hrob sester Blažkových v Sepekově.

Hrob sester Blažkových v Sepekově.

FOTO: Vasil Bobík

Sestry byly slavné i po první světové válce. Malý František je doprovázel a vystupoval s nimi. Zájem o ně ale postupně klesal. Navíc Růžena onemocněla – dostala zápal plic. Lékaři jí tentokrát navrhli oddělení – dvojčata zákrok odmítla. Sestry zemřely 30. března 1922 v USA. Bylo jim 44 let.

Byly zpopelněny a jejich stříbrná urna putovala do rodinné hrobky v Sepekově.
Ve dvacátých letech minulého století o nich vyšel v tisku celý seriál.
Syn František se v Bechyni vyučil elektrikářem a oženil se se švadlenou Marií Kovaříkovou. Měl po matce a tetě dost peněz, ale brzy se mu rozkutálely.

21.12.2012 10:51:39
HAMAKA
KONTAKT


 
Jistebnice
Name
Email
Comment
Or visit this link or this one